Postřehy ze života jedné copywriterky
Čeho se bojíte? Kdybyste se na tuto otázku zeptali dětí ve školce, tak nejspíš do vteřiny začnou lítat naprosto konkrétní odpovědi. Tma! Pavouci. Bubáci. Hadi. Čarodějnice. Paní učitelka (to, že je čarodějnice a paní učitelka u sebe je jen čistě náhoda). Prostě je to jasné jako facka. A dokážete ty svoje strachy pojmenovat i dnes? Tak schválně. Pokračovat ve čtení “Proč je dobré mít své strachy a umět je pojmenovat”
Ráno jsem přišla do práce a smála jsem se tak, až mi tekly slzy. Jo, to se mi sice občas stává (fakt mi někdy stačí málo a brečím smíchy), ale tohle, to byl úplně jiný level. Přivedlo mě to na myšlenku, jak je vlastně super, když se někteří lidé umí opravdu od srdce zasmát sami sobě. Pokračovat ve čtení “Neberte se moc vážně, i když na vás všude mrká Nicolas Cage”
Loučení a odcházení. Kolikrát za život si tím procházíme? Možná až neúnosně moc. Hlavně když si uvědomíme, jak je tento rituál většinou krátký v porovnání s tím, jak dlouho jsme byli toho, co opouštíme, součástí. Mě se toto loučení a odcházení za poslední dva roky dotýkalo docela často. Tím posledním a pořád ještě hodně čerstvým, je odchod z mého milovaného sboru. A tak, moji sboristé, věnuji tento článek vám. Abyste věděli, že toto loučení je pro mě důležité a nechci ho odbýt. Protože jste pro mě důležití vy a to i přesto, že vás opouštím. Pokračovat ve čtení “Pro mé sboristy s láskou”
To máte tak. Už delší dobu mi vrtalo hlavou, že by možná stálo za to sjíždět brněnské kopce a kopečky na koloběžce. Ale pak jsem ten nápad zase rychle zahnala. Stojí to peněz, že jo a ty člověk potřebuje pořád a to přece na užitečnější věci, než nějaká dvě kolečka. A taky, Nikolo, je ti 26, nezapomínej na tu dvojku před tou šestkou. Fakt už bys mohla vyrůst z takových infantilních kravin. Pokračovat ve čtení “Je mi 26 a jezdím na koloběžce. A náramně mě to ba”
Tak schválně. Kdy jste se naposled nad něčím divili? A teď mám na mysli nad něčím, co nám na první pohled připadá úplně normální. Běžné. Co ani není hodno údivu. Ale když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že je to vlastně úplně naopak. Pokračovat ve čtení “Proč se umí děti divit krásně a proč by to od nich dospěláci měli okoukat”