To máte tak. Už delší dobu mi vrtalo hlavou, že by možná stálo za to sjíždět brněnské kopce a kopečky na koloběžce. Ale pak jsem ten nápad zase rychle zahnala. Stojí to peněz, že jo a ty člověk potřebuje pořád a to přece na užitečnější věci, než nějaká dvě kolečka. A taky, Nikolo, je ti 26, nezapomínej na tu dvojku před tou šestkou. Fakt už bys mohla vyrůst z takových infantilních kravin.
No ale to bych samozřejmě nebyla já. Jakmile jsem si jednou barvitě představila, jak frčím s větrem ve vlasech do práce, z práce nebo do sboru, už s tím nešlo nic dělat. Navíc, co čert nechtěl, jsme se s prací zapojili do skvělé akce Do práce na kole. A bylo jasno. Koloběžka it is.
A tak jsem si pořídila tuto fešandu, pojmenovala ji pracovně Berta (mezi námi kámoši Beruška) a vyměnila přecpaný trolejbus 26 za vlastní nohy a dvě kola.
Když se na svět díváte z kolobrndy
Teda řeknu vám, že od té doby, co jezdím na koloběžce, se na to Brno dívám zase o něco jinak. Nikdy předtím jsem například nestudovala chodníky tolik, jako teď. Nepřítelem každého koloběžkáře jsou kočičí hlavy, neuměle pospojované chodníky (takové ty fuj spáry, co vás s prominutím naserou vždycky, když na ně najedete a úplně vás to vyhodí z rytmu) a stoupáky do kopců, ze kterých vám trne v lýtkách. Ale i přese všechny překážky to stojí za to.
8 mouder koloběžkyně
A abyste z toho nevyšli jen tak bez nějakých mouder, přikládám 8 poznatků ze života kolobězkyně. Třeba se vám jedou budou hodit.
- Opravdu, ale opravdu opravdu musíte při jízdě střídat nohy. Jinak se vám pravá (případně levá) polovina těla brzy promění v Arnolda Schwarzeneggera.
- Noste helmu. Vždy a všude. I když v tom vypadáte jako pubertální skejťák (což v mém případě platí na tisíc procent), fakt nechcete při pádu držkovat o chodník. Tož nebuďte namyšlení a noste ji, vymlít se totiž dá dřív než řekneš koloběž – a už letíte.
- Nemachrujte a mermomocí na tu silnici nelezte (i když předpisy mluví jinak). Místní řidiči těžce snáší cyklisty, na koloběžky ještě nejsou příliš připravení. Vzdělávací kurz o tom, že i kolobrndo – lidi existují, si nechejte na někdy příště.
- Nebuďte ve stresu z toho, že lidi na vás hledí. Že se smějí. Oni se totiž nesmějí vám, jen se usmívají té situaci. Dospělák na koloběžce je totiž pořád pro spoustu lidí hodně vtipná představa. Asi jako dítě za volantem (leč méně nebezpečná).
- Fakt si to ohromně užívejte! Je to děsně osvobozující pocit, když se můžete vyprdnout na všechnu hromadnou dopravu světa a spolehnout se jen na dvě kolečka, brzdu a vlastní nohy. A taky si můžete pogratulovat k tomu, že patříte k té menšině lidí, kteří si ze sebe dokážou udělat srandu a nebrat se moc vážně. Protože někdo takový by na kolobrndu asi jen těžko vlezl.
- Je to makačka. Fakt nemusíte vyšlapat každý kopec. Já to zkusila a celý víkend chodila jak senior s pokročilým stádiem revma. #calmdown #kopecnenikamos
- Ježdění na koloběžce z vás udělá střed pozornosti, kamkoliv přijedete. Protože jak říká můj drahý a Ben Cristovao: Kolo koloběžka, štýl, tečka. Nemyslela jsem, že to někdy řeknu, ale má pravdu. Je to štýl. Tečka.
- Pokud přemýšlíte nad tím, jestli se vám vyplatí investovat do koloběžky a ne radši do něčeho užitečnějšího (třeba kolo), řiďte se nejenom podle stavu vaší peněženky, ale i toho, na čem se vidíte víc a co vám dělá větší radost. Já jsem fakt ráda, že tentokrát u mě nevyhrál rozum (bicykl byl totiž jen o pár tisícovek dražší), ale nadšení. Z ježdění na kole po městě bych totiž nebyla ani zdaleka tak “panebožeeetojeúplněparádní” jako z kolobrndy.
Dejte mi vědět, jak jste na tom s kolobrndováním vy. A teď už fičím pryč. S přilbou a větrem ve vlasech ujíždím před dospělostí a starostmi. Zatím to funguje.
S láskou k písmenkům na kolečkách
N.
