Každý z nás se občas stává nechtěným svědkem náhodných rozhovorů. Nevím jak vás, ale mě to děsně baví. Potvrdilo se mi totiž, že největší líhní filozofických otázek jsou rozhovory v MHD, které se tam odehrávají (možná ta zkratka znamená Moudré, Hloubavé Duše?). A tak se s vámi v tomto článku podělím o jeden takový z kraje března, který mě přivedl k dumání nad ženami a jejich vlivem na svět okolo.
Sedím si tak v šalině a stávám se bedlivým posluchačem rozhovoru jednoho staršího páru. A vůbec, psala jsem o tom na Facebooku, a tak vám zkopíruji původní příspěvek.
Jasně, když se to dělo v šalině, tak jsem se nad tím docela bavila. A občas jsem i trochu politovala toho pána, který popravdě vypadal tak, že chce mávat bílým praporkem smíru ještě předtím, než jeho žena začala mluvit. Ale hrdost mu nedala, a tak to aspoň zkusil. Třeba by to protentokrát vyšlo. Jenže ne, že jo. Ve chvíli, kdy jeho žena začala zvyšovat hlas, se radši schoval zpátky do ulity a dokonce si i vzpomněl, že fakt občas remcá.
A to mě přivedlo k jedné myšlence – my ženy si i teď ve 21. století častokrát připadáme, že za těmi mužskými nějak zaostáváme. Že máme nižší platy, že jsme spíše než osobnosti brány jako sexuální symbol a že se chlapům ve spoustě věcech ani dnes nevyrovnáme.
Podle mě je v té poslední větě docela velký kus pravdy. Nevyrovnáme. Samozřejmě, že se nevyrovnáme mužům a je to tak úplně v pořádku. My jsme v mnoha ohledech totiž úplně někde jinde a tak nějak se vychylujeme z té “mužské roviny”. Často mě baví přemýšlet nad tím, že ženy jsou tím krkem, který hýbe hlavou. A fakt by mě zajímalo, kolik podstatných momentů v dějinách nějak ovlivnila žena. Protože si myslím, že jich bylo docela dost (aneb za vším hledej ženu).
Třeba šel praotec Čech tam, kam šel, jenom proto, že čekal, že tam někde potká svou drahou žínku Čechovou, která se po tamních kopcích a lesích toulala. Možná, že se Jára Cimrman rozhodl zůstat na sklonku svého života v utajení jenom proto, že nesnesl pomyšlení na život bez své vyvolené ženy, a tak se radši v jednu proměnil. A co když si Jan Žižka nechal dát do oka pěstí schválně a jenom proto, aby vypadal drsňácky a udělal pořádný dojem na Anču od sousedů?
Zkrátka a dobře, my ženské dokážeme být docela dost držky, manipulátorky a megery. Spolu s tím jsme ale kouzelné, něžné a svůdné bytosti, které chlapům motají hlavy. Sečteno, podtrženo a dáno dohromady, je to vražedná kombinace. Je to jako když zkombinujete Godzillu a toho nejroztomilejšího velikonočního zajíčka na světě. Jsou to tak protichůdné vlastnosti, že je až s podivem, jak my se vlastně můžeme cítit nějak méněcenné. Kdybychom vystříleli všechny zbraně, které máme, tak se z naší modré planety stane jeden velký ostrov Lesbos, protože na něm nezůstane ani jedna mužská noha (ani ruka a ani jiné části těla).
Neříkám, že některé ženy nemají nižší platy. Že se na ně muži nedívají jako na sexuální atrakci. Ale každá z nás s tím dokáže něco udělat, protože na to fakt máme páky (třeba stačí pohrozit, že s dotyčným začnete probírat laky na nehty, kosmetiku, tampony, beďary na čele…a uvidíte, jak si své stanovisko rozmyslí). Jen si vzpomeňte na paní Manželku v šalině č. 9, která v tom měla docela jasno – když řikám že remcáš, tak prostě remcáš. Remcy remcy.
A tak ženy pamatujme na to, že jsme osobnosti. Že máme síly dost. Protože když dokážeme rodit děti, tak si dokážeme říct o vyšší platy. Nebo říct Pepovi vedle z kanclu, ať na nás tak upřeně nehledí.
Jo ale prosím vás – pamatujme na to, že to s tou ukázkou toho, jak silné jsme, nesmíme přehánět. Přece jenom křičet na manžela v šalině, že remcá, už je krapet moc. To já jen tak pro pořádek, aby se nám ti muži jednou nesbalili, definitivně neodjeli na Mars, tam se zamkli na tři západy a od rána do večera hleděli na hokej, fotbal a užívali si, že je nikdo nepeskuje kvůli ponožkám válejícím se na zemi, příliš hlučné televizi nebo nevybrané myčce. Prostě všeho s Mírou (a pokud žádného neznáte, tak míra je taky v pohodě).
S láskou k písmenkům a MHD
N.
P.S.: Tento článek dodatečně věnuji všem ženám a žín(ěn)kám k MDŽ. Ať mám ty emancipační filozofické výlevy na co svést. 🙂
